Všechna slova, která jsem nevyřkla

Před deseti lety zemřeli rodiče Layly při záchraně Eliase Collinse z hořící budovy. Viděla to na vlastní oči a trauma ji připravilo o všech pět smyslů. Zrak se jí vrátil. Sluch a řeč už ale nikdy. Elias se kvůli ní naučil znakový jazyk a dal jí slib: bude jejíma očima, ušima i hlasem a ukáže jí celý svět. Collinsovi ji vychovali. Celá škola věděla, čí je to holka. Pak ale nová studentka jménem Molly promění školu ve zvrácenou hru a na chlapeckých toaletách se Layle vrátí sluch – přesně včas, aby zjistila, že Elias už dlouho stojí na opačné straně téhle hry. Neřekne vůbec nic. Nechá je dál mluvit, dál přitvrzovat, dál natáčet, zatímco diktafon zaznamenává každý hlas, každou urážku, každou větu o mrzačce, která si nedokáže zavolat o pomoc. Snáší bití, splaškovou nádrž i zlomená žebra a dál si vede složku. Molly uslyší z nahrávky svůj vlastní hlas. A až se Elias konečně vzpamatuje a začne všechno rozbíjet, aby jí to vynahradil, Layla už bude v letadle se strýčkem, který na její zavolání čekal deset let, a bude se učit nahlas vyslovit své první slovo.